Jste zde: Region mohelnicko  >  Ve stopách dávných časů

Ve stopách dávných časů

Zdejší krajina byla svědkem mnoha historických událostí a stopy dávných časů jsou nepřehlédnutelné dodnes.

Mezi třemi hrady

Zámek Úsov - Do dálky bíle svítící zámek je společně s Mírovem a Bouzovem dominantou celého mohelnického údolí. Na místě staré tvrze byl postaven hrad, který má všechny znaky francouzského kastelu a tak se nabízí otázka: jak se asi jeho plány dostaly ve 13. stol. až na severní Moravu? Koncem 17. stol. italský stavitel Martinelli hrad přestavuje a tak vzniká další kuriozita. Barokní palác je vkusně vkomponován do původního hradu a nám tak vznikl problém, zda máme říkat Úsovu hrad nebo zámek. Roku 1900 zde Jan II. z Liechtensteina zřídil lesnicko-lovecké muzeum, kam umístil trofeje z Evropy, Asie a Afriky a tak vytvořil z Úsova kuriozitu potřetí. Vystaveni jsou zde jeleni, daňci, srnci, mufloni, žirafy, zebry, antilopy, gazely, pakoňové a spousta jiné zvěře. V zámku (či hradě) je přístupná stálá galerie malíře našeho kraje Lubomíra Bartoše.

Hrad Bouzov - Kouzelná budova hradu je známa po celém světě z pohlednic, obrazových publikací, kalendářů a z nejrůznějších pohádkových filmů. Přestavba staré zříceniny do podoby romantického gotického hradu proběhla na přelomu 19. a 20. stol. a otcem této myšlenky a současně investorem rekonstrukce byl tehdejší velmistr řádu německých rytířů, arcivévoda Evžen Rakouský.

Hrad Mírov - První písemná zmínka o hradu je z r. 1266 a koncem 17. stol. došlo k jeho přestavbě do podoby barokní pevnosti, která pak bývá sídlem olomouckého biskupa. Po r. 1750 je dokončena proměna hradu na kněžskou káznici a r. 1855 je budova prodána státu jako věznice. Po mnichovském diktátu byl hrad určen pro internaci politických vězňů, na jejichž památku byl na vězeňském hřbitově r. 1967 odhalen pomník zhotovený sochařem Jílkem. Celý objekt slouží dodnes jako vězení dlouhodobě odsouzených.

Loštické poháry

V 15. a v první polovině 16. století budily obdiv po celé střední Evropě. Vypodobení jednoho z pohárů na křídle triptychu Zahrada rajských rozkoší (1504) od Hieronyma Bosche potvrzuje jejich proslulost. Pro tyto štíhlé hnědé poháry s úzkým hrdlem vyráběné už od konce 14. století je typický povrch pokrytý puchýřky. Tyto poháry jsou dodnes chloubou mnoha sběratelů a muzejí. Jsou mj. vystaveny v rámci expozice Z dějin Mohelnicka v mohelnickém muzeu, můžeme je nalézt také v Památníku Adolfa Kašpara v Lošticích. Na obou těchto místech je možné také zakoupit jejich podařené repliky.

Čarodějnické procesy

Šumperský děkan Kryštof Alois Lautner se neohroženě postavil proti nespravedlnosti tak zvaných čarodějnických procesů, které se na Šumpersku rozmohly koncem 17. století. Tento vzdělaný absolvent latinských škol vystudoval čtyři roky filosofie ve Vídni a další tři roky pak navštěvoval přednášky tzv. spekulativní teologie ve Štýrském Hradci. Roku 1656 byl v Olomouci vysvěcen na kněze a po působení na několika farách zakotvil na děkanství ve svém šumperském rodišti. Byl přesvědčeným pacifistou, odpůrcem násilí a stoupencem humanismu a snášenlivosti. Tyto vlastnosti však byly trnem v oku osobám, které tehdy ovládly dění ve zdejším regionu a které pod záminkou boje proti smyšleném nebezpečí jakéhosi čarodějnictví rozpoutali v kraji mnohaletý teror a násilí. Tyto osoby vedené chorobnou touhou po moci a majetku vymýšlely nesmyslná obvinění a udávaly každého, kdo se jim jakýmkoliv způsobem znelíbil. Bezostyšně zneužívaly svého mocenského postavení, lidské hlouposti, chamtivosti a nedokonalosti platných zákonů. V srpnu roku 1680 pozval Lautnera jeho spolužák a mohelnický kněz na posvícení, přičemž předem věděl, že zde bude zatčen a obviněn z čarodějictví. Ten byl posléze vězněn na Mírově a v Mohelnici a zde byl také po letech procesu mučen, zbaven kněžského svěcení a nakonec i velmi krutým způsobem popraven upálením na hranici. Tato tragická událost inspirovala spisovatele Václava Kaplického k napsání románu Kladivo na čarodějnice, který byl koncem šedesátých let pod stejným názvem zfilmován režizérem Otakarem Vávrou.

Židovské komunity v regionu

V Mohelnici byl židovský náboženský spolek od počátku 19. stol. a měl svou vlastní modlitebnu (nikoliv však synagogu). Na hřbitově je dosud židovské oddělení s řadou novodobých náhrobků. V Mohelnici žili i židovští bratři Wolfové, jejichž odbojovou činnost připomíná pamětní deska. Kurt padl jako voják u Sokolova a Oto byl umučen jako odbojář v r. 1945. V Lošticích je zaznamenána první zmínka o židovském osídlení v r. 1544, r. 1630 tu už bylo 21 židovských domů a ghetto bylo nejprve severovýchodně od náměstí a v sousedství katolického kostela. Později bylo zřízeno ve Ztracené ulici a v části dvou ulic západně od náměstí. Stará synagoga z roku 1651 byla dřevěná a stála údajně na místě domu čp.. 42, později byla rozebrána a znovu postavena v nově zřízeném ghettu. Nová synagoga stojí na konci Ztracené ulice, pochází z roku 1805, bohoslužby se v ní konaly do II. světové války, v létech 1966 - 80 byla využita jako městské muzeum s expozicí o historii židovské obce a později v ní byla zřízena základní umělecká škola. Vnitřní zařízení se nedochovalo. Židovský hřbitov je 200 m od silnice vedoucí do Palonína. Byl založen r. 1554 a jsou na něm náhrobky ze 17. stol., mnohé cenné náhrobky barokní a klasicistické a je tu i jedna tumba (hrob význačného židovského muže) z 19. století. Po II. světové válce nebyla židovská náboženská obec obnovena. V Úsově byla židovská obec už v r. 1564 a v r. 1830 tu bylo 25% obyvatel židovského vyznání. Po roce 1589 zde bylo založeno ghetto a v polovině 19. stol. tu bylo 45 patrových domů, z nichž se většina zachovala a čtvrť tak tvoří dodnes výrazný urbanistický celek. První synagoga byla zničena za třicetileté války, druhá byla zbořena 1722 po konfliktu s katolickým duchovním na základě soudního rozhodnutí a třetí, postavenou r. 1784, zničili nacisté i s cenným interiérem a archivem. V současné době je opraven a slouží kulturním účelům. Hřbitov na okraji židovské čtvrtě byl založen r. 1654, za nacistické okupace byl používán jako střelnice a přes značné škody zůstal dodnes jako velmi cenná památka s barokními a klasicistními náhrobky.

Další historicky významná místa a památky

  • Kostel sv. Mikuláše v Polici je jednolodní budova s gotickým jádrem z r. 1312, dostavěná a upravená v 19. stol. Kuriozitou je dosud funkční zvon z r. 1497 Jana Konváře z Olomouce.
  • Kostel sv. Prokopa v Lošticích je nejstarší stavbou našeho regionu. Renesanční úpravu financoval Prokop Podstatský, který r. 1550 věnoval kostelu dosud funkční zvon se jménem Prokop. Současná barokně klasicistní úprava je z konce 18. stol.
  • Kostel sv. Jiří v Moravičanech pochází z konce 15. stol. a je postavený ve tvaru kříže. Rozpoznatelná je zde gotika, renesance a baroko a fresky namaloval Jan Kryštof Handke.
  • Kostel Všech svatých na Vyšehorkách je zmiňován již v r. 1369, r. 1768 zde byly nalezeny fresky erbů pánů z Kunštátu a po požáru v r. 1957 byla jeho dřevěná část podle starých vyobrazení obnovena. Adolf Kašpar používal zdejších motivů ke svým ilustracím.
  • Památník Adolfa Kašpara je umístěn v jeho domě v Lošticích, kde tento proslulý ilustrátor Babičky Boženy Němcové i jiných pokladů české literatury prožil nejšťastnější období svého rodinného života a vytvořil zde podstatnou část svého díla.
  • Barokní zámek v Žadlovicích býval místem pobytu významné moravské německy píšící spisovatelky Marie von Ebner-Eschenbach.
  • Zbytky středověké tvrze v Líšnici se nacházejí lese nad obcí. Tvrz je poprvé zmiňovaná v r. 1348 a nedoloženě bývá uváděna jako rodiště krále Jiřího z Poděbrad.
  • Kovárna s podloubím v Doubravicích je typická lidová architektura 1. pol. 19. stol.
  • Empírové lidové stavby zemědělských usedlostí z 19. stol. jsou v zachovalém stavu k vidění v Třeštině, v Paloníně a v Křemačově.
  • Kaple sv. Rocha v Úsově je manýristická stavba z r. 1624 stojící na proslulém poutním místě zasvěceném tomuto ochránci proti moru.
  • Tvrz v Podolí je renesanční budova obdélníkového půdorysu dostavěná r. 1551, v jejímž průčelní stěně je zachován kamenný znak pánů z Kobylího.
  • Habrlantova hrobka s kalvárií na Studené Loučce byla vybudována na místním hřbitově v r. 1900.

 Zpět na Průvodce regionem