Turistické stránky regionu přináší:
Mohelnice 

Jste zde: Region Mohelnicko  >  Mohelničtí rodáci

Mohelničtí rodáci

PhDr. Matěj Kukulín (1641 - 1696)

jezuita a misionář

Matěj Kukulín (Kukala, Cuculinus) se narodil 17. ledna 1641 v Mohelnici a v roce 1661 vstoupil v Brně do jezuitského řádu. Působil jako univerzitní profesor ve Vratislavi a od roku 1672 zastával úřad presbytera v Praze.

Rok poté, co byl v Olomouci promován doktorem filosofie se na vlastní žádost stal členem zámořské misie a odplul do Nového Španělska, jak se tenkrát říkalo Mexiku. Odtud se jako misionář dostal na Filipíny (Manila) a později až do cíle své cesty na Mariánské ostrovy v Oceánii, které v té době byly španělskou kolonií. Tam se stal roku 1685 představeným mariánské viceprovincie. Zde, ve městě Aganda prožil povstání domorodců a roku 1685 sepsal o této vzpouře zprávu a poslal ji do Evropy. Jeho další dobrodružné působení v těchto nebezpečných končinách mezi domorodci je dokumentováno v dopisech, které posílal do Evropy, kam se už nikdy nevrátil. Jezuita, misionář, cestovatel a reportér PhDr. Matěj Kukulín zemřel 24. prosince 1696 na souostroví Marianny v Ocánii.

© Ctirad Štipl

Filip Fabricius (1576 - 1640)

sekretář dvorské kanceláře

Mistr svobodných umění Filip Platter se narodil v Mohelnici pravděpodobně roku 1576. Jako písař pracoval ve dvorské kanceláři císaře Rudolfa II. a za stálé přebytky v královské pokladně byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem "z Rosenfeldu". Roku 1610 se stal sekretářem dvorské kanceláře a o šest let později již byl radou a sekretářem jeho císařské milosti.

Když došlo roku 1618 k pražské defenestraci, byl Filip Platter Fabricius spolu s místodržícími Vilémem Slavatou z Chlumu a Jaroslavem Bořitou z Martinic 23. května 1618 vyhozen radikálními zástupci českých stavů z okna hradní kanceláře do Jeleního příkopu. Jak je psáno ve Vyprávění o válce české "… nakonec obořili se na sekretáře Fabricia a vyhodili jej po hlavě z téhož okna. Všichni tři však zůstali bez úrazu - půda byla totiž pokryta vrstvou papíru a jiných odpadků, což bylo padajícím k dobru. Sekretář při pádu skutálev se s návrší dolů po svahu, vrazil do těla Slavatova, ale jsa zcela bez úrazu, ihned povstal, požádal ležícího, aby mu neměl ve zlé jeho nezpůsobnost, odběhl a s najatým vozem se co nejrychleji odebral do Vídně, aby císaři podal zprávu o tom, co se stalo…".

Nikdo z povstalců nečekal, že po svržení z okna zůstanou všichni tři pánové živi a téměř nezraněni. Brzy se však začalo hovořit o tom, že sama Panna Marie rozprostřela svůj plášť a tím ztlumila dopad vyhozených mužů. Také Fabricius jí ve svém popisu události přičítá zásluhu na své záchraně: " Budiž Bohu na věky chvála, že pro jméno jeho svaté mně trpěti dáti ráčil! Svaté a blahoslavené Panny Marie, kteráž se tehdy matkou vpravdě prokazovala a spatřiti dala, skrze kteréž orodování samý z nebezpečenství tehdejší smrti vysvobozen jsem, budiž na věky jméno pochváleno!" Filip Fabricius si mohl později ke svému přídomku "z Rosenfeldu" přidat další - "z Hohenfallu" (z Vysokého pádu). V určení roku, kdy zemřel, se prameny liší - bylo to roku 1631 nebo 1640.

© Ctirad Štipl

Juda Tadeáš Supper (1712 - 1771)

významný barokní malíř

V mohelnická matrice je psáno: "29. březen, otec: Martin Supper, obuvník a kostelník, matka Anna Elesabetha, dítě Judas Thaddäus Josef." K této události došlo v dnešní Smetanově ulici č. 5, malý Juda Tadeáš rostl a dobře se učil a brzy přestoupil na gymnázium v Olomouci. Učil se cizí jazyky, dosáhl vysoké úrovně teologických znalostí a začal studovat theologii. Po šesti semestrech se však rozhodl, že "slovo Boží bude kázati štětcem". K tomuto rozhodnutí zřejmě přispělo jeho setkání s malířem Karlem Harringerem, který prováděl výzdobu kláštera Na Hradisku. Supper k němu vstoupil do učení, seznámil se s feskami italských mistrů a s Andrea Pozzou, odborníkem na perspektivu. Vynikal její dokonalou znalostí a je považován za jejího prvního uživatele v našich zemích.

Juda Tadeáš zahájil svou malířskou kariéru v Moravské Třebové, kdse se roku 1736 oženil s dcerou malíře Christiana Davida. V Třebové byl senátorem v městské radě a působil zde prakticky celý svůj život. Namaloval celkem čtyřicet oltářních obrazů, jako sv. Františka pro třebovskou špitální kapli, sv. Jakuba v Nové Trnávce, sv. Antonína a sv. Františka ve svitavské špitální kapli, blahoslavenou P. Marii a sv. Annu v Grumbergu - na Stražisku u Konice, Nanebevzetí P. Marie, sv. Bartoloměje a Sv. Rodinu v Zábřeze na Moravě. K nejznámějším Supperovým olejomalbám patří Čtrnáct pomocníků v kostele v Moravské Třebové a Kristův křest, který je v moravskotřebovském muzeu.

Supper proslul kostelními freskami v Březině, v Chornici, v Trnávce, v Gruně, na Křížovém vrchu a v Tátenici. Známý je jeho cyklus v Sedleci u Kutné Hory, který namaloval se svým synem roku 1752.

Juda Tadeáš Supper zemřel 1. května 1771 během malování interiéru kostela v Moravské Třebové. Zhotovil zde rozměrné fresky, do nichž vkomponoval i svůj autoportrét s datem 1768.

© Ctirad Štipl

Johann Geyer (1794 - 1860)

ekonom a pedagog

Johann Geyer se narodil 7. května 1794 v rodině mohelnického výrobce řemenů a postrojů a během svých studií začal jevit sklony k finančnictví, ekonomice a ekonomii. Postupem doby nabyl v tomto rozvíjejícím se oboru takových znalostí, že bylo nutno uvažovat o způsobu jejich předávání mladší generaci. A tak z iniciativy Johanna Geyera vzniká ve Vídni první obchodní škola (Handlungschule) Habsburské monarchie, proslulá dnes jako Glasserův (dříve Pazeltův) soukromý ústav (Handelslehranstalt), kterou tento muž vlastními silami a energií vybudoval.

Uvedený vídeňský ústav dal k oslavám svého 50-tiletého jubilea na rodném domě svého zakladatele na Náměstí svobody (tehdy Ringplatz) č. 13 v Mohelnici vsadit mramorovou pamětní desku, která měla navždy připomínat význam tohoto velkého krajana. Pamětní zápis o této události ve farním archivu zní: "Půlstoletí obchodního vyučování 1840 - 1890" (Ein Halbjahrhundert comerziellen Unterrichtes 1840 - 1890). Navíc tehdy získalo jeho rodné město ještě nadaci pro školní prémiový fond 124 zlatých a 28 krejcarů. Geyer je autorem odborných titulů jako jsou Základy italského podvojného účetnictví, To nejdůležitější z oblasti směnečné, Nástin nové metody conto-corrent s výpočtem sazby úrokové, Využívání čtyř základních druhů účetnictví a Praktické počty kupecké. Tyto publikace vyšly mnohokrát v řadě revidovaných (i posmrtných) vydání. Vyšly též jako učebnice a jejich určité části byly často publikovány v tisku (Wiener-Zeitung aj.). Císař František Josef I. vyhlásil Geyerovo dílo za součást své odborné knihovny a na jedno vydání poskytnul dotaci z vlastních prostředků.

Pedagog a ekonom Johann Geyer, člověk neobyčejné síly vůle, energie a pracovitosti zemřel neženat a bez potomků 11. prosince 1860 v Mohelnici a byl zde i pohřben. Pamětní deska z jeho rodného domu je dnes uložena v místním muzeu.

© Ctirad Štipl

Josef svobodný pán von Fiedler (1789 - 1876)

c. k. polní maršál

Josef Fiedler se narodil 17. března 1789 v Mohelnici. Jeho otec byl původně vojenský ranhojič u jednotek v Chorvatsku, oženil s Annou Jírkovou a po opuštění vojenské služby přišel Johann Fiedler do Mohelnice, kde působil jako radní, lékař a městský lékař (Magistratarzt).

Syn Josef byl vzděláván v Josefínském konviktu u Agramu, r. 1806 se stal kadetem u pluku č. 19, jako praporčík prodělal protinapoleonské tažení r. 1809 a jako nadporučík absolvoval válečné osvobozovací akce v letech 1812, 1813 a 1814. Roku 1815 padl do zajetí u Ospedalu a po svém osvobození se jako hejtman účastnil tažení proti Piemontu, r. 1833 byl povýšen na majora a r. 1836 byl jmenován do šlechtického stavu, r. 1841 se stal plukovníkem a r. 1848 generálem. Jako brigádní velitel bombardoval po propuknutí revoluce v Haliči město Lemberg a v letech 1848 a 1849 se zúčastnil tažení Schlickova armádního sboru proti povstání v Uhrách. Za statečnost a věrnost vlasti a císaři byl jmenován polním maršálem-poručíkem a r. 1853 se stal držitelem pluku č. 3.

Roku 1859 jej Jeho Veličenstvo císař František Josef I. ustanovil velitelem pevnosti, když jej rok předtím za 52 let věrné služby povýšil do stavu svobodných pánů. Na odpočinku žil nejprve v Kroměříži, později v Erlau, kde skonal 28. října 1876 a byl arcibiskupem Somassou pochován v dómské kryptě.

C. k. polní maršálporučík (Feldmarschlleutnant) Josef svobodný pán von Fiedler byl komandérem portugalského řádu d Avis s. Benevent, držitel Záslužného kříže s válečnou dekorací a vojenského kříže za 1813, 1814, 1815. Literatura: Nekrolog v Ö. u. Wehrzeitung N. 87 roku 1876.

© Ctirad Štipl

Zpět na Průvodce regionem